CSSK

Klub Martina Rázusa - literárně hudební pásmo

V rámci celý rok trvajících oslav 100. výročí založení Československa pořádal Klub Martina Rázusa literárně hudební pásmo, a to 3. června ve slovenském Kostele Sv. Pavla vTorontu.

Byl to velmi zdařilý, krásný a působivý podnik, jehož hlavním tématem byla vzájemnost Čechů a Slováků jako bratrských národů, kteří 75 let sdíleli společný stát.

Bohatý program zahrnoval mluvené slovo, poezii, hudbu a vzpomínky. Zazněly tóny Antonína Dvořáka i Eugena Suchoně v podání Collegium Musicum - Andrej Pevný, Jolanta Bienek a Povol Breiner. Slyšeli jsme verše Jaroslava Seiferta, Pavla Országa Hviezdoslava, Ivana Kraska, i stať Karla Čapka o Podkarpatské Rusi. Účinkovali herci Nového divadla a další: Dagmar Beláčikova, Katka Kozáková, Soňa Pevná a Bohdan Zatovknuk, ten dokonce na několika frontách - recitace, hra na pianino i zpěv. Náš Josef Čermák (Pepíček) jako pamětník první Československé republiky vyprávěl o prezidentu Masarykovi. Jsou vzpomínky, které nevyblednou. Např. když na jakési setkání přijel Masaryk na koni, nebo když v r. 1937 stovky lidí lemovaly silnici mezi Lány a Slaným, kudy auto vezlo tělesné ostatky zesnulého presidenta. Popsal to jako závan věčnosti. J. Čermák pak taky recitoval ze své poezie.

Nechyběla vzpomínka na tři hlavní muže - TGM, Edvard Beneš a Gen. Milan Rastislav Štefánik, na československé legionáře (ale i naše válečné hrdiny v 2. světové válce), kteří se zasloužili o Republiku, která se brzy po svém vzniku stala jednou z nejsvobodnějších a hospodářsky nejúspěšnějších na světě. Československé legie byly jedinečný úkaz. Žádný stát totiž nikdy předtím nevytvořil vlastní armádu mimo své území a ještě před svým vyhlášením. Ještě v roce 1923 se část vojsk dopravovala domů do vlasti přes Kanadu. V Torontě potom taky někteří žili.

K programu patřily lidové písně, které svým jedinečným způsobem zahrála a zazpívala Lenka Lichtenberg, vč. Masarykovy oblíbené Ach Synku, Synku…, dále zpěv Anky Kellerové, a slovenská fujara, světový unikát, na kterou zahrál Rev. Laco Kozák.

Klubu Martina Razusa a jmenovitě Katce Kozákové patří mnoho díků za sestavení programu, který v koncentrované formě představil kulturní a historické bohatství našich národů, tak si blízkých řečí, kulturou i srdcem.

-bks-

Baťovská úvaha:

Cesta z každého marasmu je jen jedna; Společensky prospěšná práce. Vyrábět více zboží, pro které není odbyt, nedává smysl. Závody ve zbrojení a touha po světovládě, jsou slepé cesty. Je třeba zalesňovat pouště, stavět odslaňovací stanice v zemích, kde je nedostatek pitné vody, což je skoro celý svět, odstranit propastné rozdíly v odměňování a v majetku, stavět levné byty, organizovat volný čas, šetřit přirodní a kulturní dědictví, humánní zacházení se zvířaty, atd.

Pokaždé když někdo navrhne něco podobného, ozvou se tzv. ekonomové: "A kde na to chcete vzít peníze?" Stejní lidé se nikdy neptají odkud se berou neomezené peníze na zbrojení. Důvodem je, komu plyne užitek. Sázet lesy znamená směrovat tok peněz nesprávným lidem. (Privilegovaní lidé nepůjdou sázet stromy.) Naproti užitek ze zbrojení, plyne privilegovaným lidem, - tedy tok peněz správným lidem.

To je ve zkratce, co by se mělo dělat, ale co se zaručeně dělat nebude. Ze světa zmizela vyvažující síla a věci tedy půjdou na doraz. Mezitím se radujeme z toho, co ještě máme. Martin J.

Pohled z tupého úhlu

Petr Adler

Pane doktore, zeptal se před mnoha lety divák ve slavném pražském divadle Semafor MUDr. Miroslava Plzáka, pane doktore, co říkáte bigamii?

A přítel Plzák, aniž by se zarazil, odpověděl: no, když si můžete dovolit dvě tchyně ...

 

Pro ty mladší drobné vysvětlení: MUDr. Miroslav Plzák, dnes již na věčnosti, býval předním českým lékařem, který se zabýval vědou o mezilidských vztazích. Dokonce o té vědě, známé cizím slovem co matrimoniologie, sepsal učebnici pro studenty lékařské fakulty pražské University Karlovy.

 

Leč zpět k té jeho (vlastně docela vážné) odpovědi. Vzpomněl jsem si na ní před několika dny, když mi dorazily dva e-mailové vzkazy, které obsahovaly odkazy k jakýmsi slaboduchým peticím a vyzývaly čtenáře, aby je podepsali.

Oba vzkazy podepsal předseda českého a slovenského krajanského spolku v Kanadě.

Ty petice vyzývaly k podpoře protestantů, kterým se nelíbilo, že president České republiky ocenil činnost českých veřejnoprávních sdělovacích prostředků výsměšnými slovy. Kromě toho se těm protestantům zcela zřejmě nelíbilo, že nedávné volby nevyhrál muž, který se líbil jim (z důvodů mně osobně nepříliš jasných).

Protestanti vyžadovali (snad dosud vyžadují), aby president republiky držel hubu, aby dodržoval českou ústavu a aby nekritizoval posvátné krávy veřejnoprávních sdělovacích prostředků. Kromě toho mu dávali najevo, že má dodržovat zásadu svobody projevu.

Jak kritikou českých veřejnoprávních sdělovacích prostředků porušil český president ústavu, případně, jak se touto kritikou prohřešil proti zásadě svobody projevu, to už protestanti tak nějak lidsky zapomněli ve svých blues vyzpívat.

Potažmo titíž protestanti nesouhlasili, že zcela demokraticky zvolená vláda, jakkoliv menšinová a jakkoliv v demisi, se v mezidobí, než dojde k nějakému vyřešení celé věci, nedloube v nose. Že prostě tu a tam činí rozhodnutí, která přísluší činit vládě.

Inu, v demokracii už to tak je, že někdo vyhraje ve volbách, a někdo skončí na čestném druhém místě. Ale v demokracii to už také je tak, že majitel stříbrné medaile poblahopřeje vítězi (sláva vítězi, čest poraženým se tomu říká), a pak, využívaje svého demokratického práva, nesouhlasí s tím nebo oním rozhodnutím vítěze a nabízí jiná (lepší) řešení. To všechno v naději, že až se bude volit znovu, bude volič vědět, komu dát hlas: jemu, dosavadnímu majiteli stříbra.

 

Protestanti, které mají podporovat zmiňované petice, zdá se, dodnes nepochopili, že právo svobody slova mají všichni, tedy i president republiky, a že to, že parlamentní volby vyhrál někdo jiný než si přáli oni ještě není zločinem proti lidskosti.

Že to nepochopili oni, to je jedna věc. Že to nepochopil předseda krajanského spolku, který žije půlku století v Kanadě, to je věc úplně jiná.

Ale hlavně: že tento pan předseda dodnes nepochopil, že se co kanadský občan nemá co plést do vnitřních záležitostí cizí země, jakkoliv je to země, v níž se narodil, to už je obdivuhodné.

Na přímou výtku odpověděl, že se co Čech cítí být nejen plně oprávněn, ale i povinen zúčastnit se života, který se odehrává v České republice. A dodal, že jeho spolek je sdružením politickým, a že kdyby se on, pan předseda, měl omezit na nějaké krajanské spolkaření, rozhodně by se nepodílel na životě takového spolku.

Na to znám jedinou odpověď: zajímáte-li se tolik o politiku, staňte se politikem. Úkoly krajanských spolků nemají s politikou nic společného.

Inu, názory jsou od toho, aby se lišily: znám pár jednotlivců, kteří s tím spolkem spolupracovávali, a těm vadilo, že pan předseda kašle na potíže, které má, například, vinou neobvyklého počasí kanadský zemědělec, ale na druhé straně vyzývá členy svého spolku, aby posílali těžce vydělaný peníz zemědělcům na Moravě, protože je poškodila povodeň.

 

Kdyby ono rozhodnutí nechal na každém jednom z nich, ať jsou členy jeho spolku nebo ne, bylo by to něco jiného. Ale on vyzýval jménem spolku.

Pan předseda se dále zmínil, že co on ví, většina českých občanů, kteří volili v zahraničí, dala své hlasy uchazečům o úřady, kteří nevyhráli. Nejen, že jde o křiklavé porušení zákona, který se zmiňuje o tajném hlasování, ale navíc vůbec není známo, kolik z těch, kteří měli právo hlasovat v českých volbách, toho práva využilo. Hlasovat v cizině pro české občany znamená osobně navštívit český zastupitelský úřad. V Severní Americe jsou ty vzdálenosti zatraceně značné.

Ale hlavně, tady přijde potíž: po uplynutí zákonné lhůty po příchodu do Kanady se pan předseda zajisté ucházel o kanadské občanství, a neméně zajisté je také získal. Přísahal tehdy věrnost panovnickému domu Jejího Veličenstva Alžběty, toho jména druhé, z Boži milosti královny, jejíž državy zahrnují i Kanadu. V době, kdy v srdci Evropy ještě vládla vláda jedné jediné strany, se (spolu s větší částí členů svého spolku) nesporně díval znechuceně na ty své kanadské spoluobčany českého a slovenského původu, kteří se na silně vyděračskou výzvu československých komunistů rozhodli, že si, jak se tomu říkalo, upraví vztahy. K tomu upravování vztahů patřil také podivný závazek, že se dotyčný bude chovat nadále tak, aby nedělal ostudu své komunistické vlasti.

 

Kanada, stejně jako mnohé jiné země, uznávala (dodnes uznává) dvojí občanství. Netuším proč, ale žije v dojmu, že to je přístup veskrze laskavý až moderní.

 

Pan předseda ale tenkrát chápal, že když slíbil věrnost až za hrob své manželce, nemůže slibovat totéž i nějaké milence. Po letech, zdá se, se snaží dohnat zameškané.

Zajisté, každého z nás může a nemusí zajímat, co se děje nebo neděje v Čechách. Nebo kdekoliv jinde na tom světě širém. Stejně tak zajisté na to můžeme, ale nemusíme, mít každý nějaký názor.

V západní civilizaci platí jeden ze zákonů sebezáchovy: nikdo nesmí mít najednou dvě tchyně. Zanedbávání tohoto zákona mívá drsné následky.

 

Tomáš Garrigue Masaryk March 2018

Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7. března 1850, tedy uplynulo 168 let od jeho narození. Byl nejen prvním prezidentem nově vzniklého Československa, ale také pedagog, politik a filozof. Byl také poslancem rakouské říšské rady a univerzitním profesorem nejen u nás, ale také v USA. V roce 1918 se stal prvním prezidentem Československa. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka obsahující větu „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“ a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelskou a budovatelskou práci. T. G. Masaryk také byl sedmnáctkrát navržen na Nobelovu cenu míru. LF

J. A. Baťa March 2018

Jan Antonín Baťa by 7. března 2018 oslavil 120. narozeniny. U příležitosti výročí jeho narození je v letošním roce připravena řada akcí ve Zlíně, v Uherském Hradišti a Otrokovicích. Projekt J. A. Baťa 120 zahrnuje konferenci, výstavy, besedy s veřejností i pro studenty a další aktivity v České republice, Slovenské republice a deseti městech ve světě. Toronto, díky CSSK, také nezůstalo pozadu. Na své výroční schůzi bylo promítání dobových dokumentárních filmů a reklam od firmy Baťa, které byly vyrobeny v Baťových ateliérech ve Zline... Filmy ze serialu “Pod značkou Bata”.

Je důležité si připomenout, že Baťa viděl v kapitalismu jiné hodnoty, než se nám prezentují dnes, měl v hlavě a v srdci věci uložené úplně jinak. Vycházel pravděpodobně z filozofického základu antroposofie, která nabízí jiný, mystický pohled na lidskou podstatu, lidskou moudrost přírodních zákonů. Cíli lidská moudrost v souladu s duchovním poznáním má být obsahem duševní sily života. Rakouský filosof Rudolf Steiner (1861–1925) je zakladatelelem této filosofické disciplíny, která v ucitych výkladech je v dnešní době kontraverzni. Baťa uplatňoval aby se společnost rozvíjela na základě rozšíření všech svých poznatků. LF

První DVD se věnuje reklamám na boty, které jsou na dnešní dobu nezvykle dlouhé. Trvají od tří do bezmála deseti minut. Pod názvem Podvod s Rubensem se skrývá hraný film o správné péči o obuv, Kolem dokola v šesti minutách láká ženy k nákupu tanečních střevíčků z dílen závodů Baťa. Právě v tomto snímku si zahrál Theodor Pištěk.

Ateliér firmy Baťa netočil jen reklamy o botách, ale i o dalších výrobcích. Pod rozverným názvem Tři muži na silnici (slečnu nepočítaje) se skrývá reklamní film na různé druhy pneumatik. V této reklamě si spolu s Vlastou Burianem zahrála také Hana Vítová. Džungle na prodej zase lákala ke koupi gumových výrobků a nafukovacích hraček. V kolekci Baťovských filmů se objevují také osvětové snímky, které měly prodavačům vštípit zásady správného chování k zákazníkům.

Poslední soubor snímků se věnuje samotnému Zlínu. Dokument Mladí vpřed! z roku 1937 představuje mladé ženy a muže z Baťovy školy práce. Dvanáctiminutový snímek zachycuje Zlín za německé okupace a po osvobození v roce 1945.

Záběry z výroční schůze CSSK

Oslavy 150 let Kanady

 

Právě jsem obdržel fotky s oslav z narozenin naší mladé, jenom 150-lete Kanady.

Obrázky jsou z průvodu etnických komunit a poslala je Barunka Sheriffova. Její manžel Michael, je autorem těchto milých záběrů.

Děkuji za všechny čtenáře

 

July 2017 FOTKY: Michael Sheriff