divadlo

To, že žijeme v bláznivé době se dovíme jakmile sledujeme jakékoliv zprávy z domova i ze zahraničí. Tím nepravděpodobný děj komedie, je najednou téměř normální a smějeme se jinému druhu situačního humoru celé dvě hodiny, co trvá divadelní hra. Bohdan se tentokrát “vyřádil”, nejen, že výborně narežíroval tuto hru, ale také zahrál výborně jednu z komických postaviček divadelní hry. Všichni herci předvedli velmi dobře vztah ke komedii a tak “byla sranda”. Bylo by “nefér” určovat nejlepšího, protože každý měl svou roli a tu zahrál dokonale, kromě Viktora, který hrál dokonale dvě role. Opět úspěšná premiéra Nového Divadla a to potěší, díky, jste super!

LF

Scroll for:

 

- S tvoji dcerou ne

- Manzelstvi o zivot

- Zdaleka ne tak ošklivá, jak

se původně zdálo.

- Jednotka intenzivní lásky

S tvoji dcerou ne

Příběh dvou manželských párů způsobí nejprve lehkou zápletku. Postupně se však graduje ze směšných situací do úplného bláznovství. Antonín Procházka má smysl pro srandu a texty jeho her mluví k divákům jejich jazykem a to i když jsou zápletky podobně. V každé jeho hře, které jsme v Torontu viděli, jsou jiné “srandovni kecy”, které jako by nebraly konce. Manželský pár snaží preventivně předejít krizi, a tak se na radu přátel vydávají na líbánky na dovolenou a požádají svého nejlepšího přítele Luboše, aby občas dohlédl na jejich dospívající dceru Sandru. Tím začíná vynikající situační humor, kde jasně převládá role Petra Narozneho, a komedie dostává jiný rozměr. Roztomilý stárnoucí morous Petr Narozny je opravdu vtipnými hláškami a trefně komentujícími události na svět kolem sebe zábavný. Dávkuje humor až chvílemi ostatní herce odsouvá na druhou kolej. Ta jeho převaha může být také způsobena, že tuto roli už hraje více než deset let a za tu dobu ji dokonale vybrousil. Nic méně Nové divadlo opět dokázalo, že s jejich kvalitními hereckými výkony dokážou doprovodit, nebo bude lépe řečeno podpořit špičkového profesionála, aniž by naše torontská scéna zůstala v čemkoliv pozadu. Herci a režisérka předvedli hru v naprosté profesionální podobě. Opět: “Bravo a standing ovations”. Díky.

Petr Nárožný

Ing. Petr Nárožný (* 14. dubna 1938 Praha je český herec, moderátor a bavič. Už jako dítě hrál ochotnické divadlo v osvětové besedě, v roce 1968 začínal jako poloprofesionální moderátor a bavič na koncertech skupiny Rangers, které uváděl se svým hereckým kolegou Michalem Pavlatou, je tak i unikátně zachycen na jedné z prvních gramofonových desek skupiny Rangers. V roce 1973 obdržel angažmá z divadelního spolku Semafor, kde řadu let vystupoval v komické trojici s Luďkem Sobotou a Miloslavem Šimkem, s nimiž si zahrál i ve filmu Jen ho nechte, ať se bojí. Postupem let se z naprostého amatéra vypracoval až na velmi úspěšného profesionálního divadelního a filmového herce.

Po jedenáctiletce dálkově vystudoval stavební fakultu na ČVUT v Praze (promoval roku 1968).[2] V současné době (od roku 1980) se jedná o dlouholetého člena hereckého souboru Činoherního klubu v Praze v ulici Ve Smečkách. V Činoherním klubu snad vůbec poprvé herecky velmi zazářil v legendární Zuckmayerově divadelní hře Hejtman z Kopníku, kterou vysílala ze záznamu několikrát i Česká televize.

Je také znám jako herec (tzv. voice talent), který propůjčil svůj osobitý hlas některým kresleným postavičkám z dětských televizních večerníčků, známý je například jeho hlas ve večerníčkovém seriálu Mach a Šebestová.

Antonín Procházka

divadelní přezdívkou Plzeňský Moliére (* 25. prosince 1953 Kroměříž), je český herec, dramatik, scenárista a divadelní režisér

 

Je synem hudebního skladatele a dirigenta kroměřížské filharmonie Antonína Procházky. Na budově na Velkém náměstí v centru Kroměříže je na památku jeho otce umístěna pamětní deska. První manželka byla herečka Zora Kostková, s ní má syna Antonína Procházku mladšího, také herce a režiséra. Současná manželka je herečka Štěpánka Křesťanová, s ní má dceru Viktorii. Jedná se o autora celkem 13 divadelních her převážně komediální povahy, píše poezii i písňové texty.[1]

 

Vystudoval střední ekonomickou školu v Uherském Hradišti, následně pražskou DAMU, kterou zakončil absolutoriem v roce 1977 a nastoupil do souboru činohry plzeňského DJKT.[2] Jako herec i režisér hostuje na mnoha českých divadelních scénách,[3] mj. i v pražském Národním divadle, úspěšně spolupracuje s filmem, rozhlasem, televizí (herec, režisér, scenárista, moderátor) a dabingem.

 

V roce 2013 byla vydána souborná kniha jeho dvanácti her Nadčasové hry Antonína Procházky.

Cooney, Ray (GB)

*30.5.1932 Londýn

Britský autor a herec, přezdívaný též mistr frašky. Cooney, původně dětská hvězda, začínal jako komediální herec ve skečích Briana Rixe, jeho první hra, One for the Pot, mu přinesla okamžitou slávu. Jeho hry vycházejí z nejlepších tradic anglické komedie s komplikovanou zápletkou a suchým britským humorem. Rooney je nositelem mnoha divadelních ocenění včetně Ceny Lawrence Oliviera za hru Dvouplošník v hotelu Westminster (Out of Order).

 

Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo.

Dialogy Oldřicha Daňka jsou moralistní příběhy, ktere mají zvláštní charakter... Čtyři fiktivní přiběhy z dávné historie, které se téměř určitě neodehrály tak, jak je Daněk líčí. Rozhodující je, že vyvolávají ty správné emoce a jde v nich o ty nejdůležitější charakterové vlastnosti, o spravedlnost, pravdu, čest, chování, lásku, přátelství a ale také strach, žárlivost a pychu.... A zejména Honza Šmid je v obou rolích zde skvělý. Z nějakého důvodu, si myslím, že hrál sám sebe v Uherském královi, jakoby tato role byla na něho ušita. Tím ale nechci zlehčovat výkony ostatních herců, kteří byli take výborní. Kdo nemá rád dialogy mezi dvěma osobami divadelního ražení, si nepřijde na své. Ostatní si mohou smlsnout na míle napsaných příbězích, rozhovorech mezi mužem a ženou, historických postavách. Nakonec je dobré připomenout, že režie "Hamvasova & Šmid" se také předvedla v tom nejlepším světle.

LF

Ryba v aspiku, je dobrá až po styku...

 

Nezvyklá komedie "Jednotka intenzivní lásky", Antonína Procházky, náš spolu s ním, zavedla do velmi zvláštního prostoru. Prostoru, kdy tělo těžce zraněného člověka je ještě na tomto světě, zatím co jeho duše si zahrává s myšlenkou odejít “tam za tím svetlem” a na cestě se potkává s “priznenymi dušemi “,ktere jsou již “tam nahore”.

Zápletka není ani tak důležitá jako jsou úžasné dialogy mezi postavami na jevišti. Po celé dvě hodiny představení se proud vtipných dialogů nezastavil. Vynikající komedie, bezvadné provedena a tolik smíchu co jsem zažil v divadle už ani nepamatuji...Parada.