Cesko & Slovensko

Scroll for:

- O fasismu, nacismu a komunismu

- Pirati a Masaryk

- Drahos

- Druhe kolo voleb, Zeman

- Piráti znovu ve křížku s

autorským zákonem

- Milos Zeman

- Volba soudruha Vondracka

- Strana přímé demokracie

- Pirati

- Volby v CR (FOX)

- Klára Samková

 

Pohled z tupého úhlu

Petr Adler

Pane doktore, zeptal se před mnoha lety divák ve slavném pražském divadle Semafor MUDr. Miroslava Plzáka, pane doktore, co říkáte bigamii?

A přítel Plzák, aniž by se zarazil, odpověděl: no, když si můžete dovolit dvě tchyně ...

 

Pro ty mladší drobné vysvětlení: MUDr. Miroslav Plzák, dnes již na věčnosti, býval předním českým lékařem, který se zabýval vědou o mezilidských vztazích. Dokonce o té vědě, známé cizím slovem co matrimoniologie, sepsal učebnici pro studenty lékařské fakulty pražské University Karlovy.

 

Leč zpět k té jeho (vlastně docela vážné) odpovědi. Vzpomněl jsem si na ní před několika dny, když mi dorazily dva e-mailové vzkazy, které obsahovaly odkazy k jakýmsi slaboduchým peticím a vyzývaly čtenáře, aby je podepsali.

Oba vzkazy podepsal předseda českého a slovenského krajanského spolku v Kanadě.

Ty petice vyzývaly k podpoře protestantů, kterým se nelíbilo, že president České republiky ocenil činnost českých veřejnoprávních sdělovacích prostředků výsměšnými slovy. Kromě toho se těm protestantům zcela zřejmě nelíbilo, že nedávné volby nevyhrál muž, který se líbil jim (z důvodů mně osobně nepříliš jasných).

Protestanti vyžadovali (snad dosud vyžadují), aby president republiky držel hubu, aby dodržoval českou ústavu a aby nekritizoval posvátné krávy veřejnoprávních sdělovacích prostředků. Kromě toho mu dávali najevo, že má dodržovat zásadu svobody projevu.

Jak kritikou českých veřejnoprávních sdělovacích prostředků porušil český president ústavu, případně, jak se touto kritikou prohřešil proti zásadě svobody projevu, to už protestanti tak nějak lidsky zapomněli ve svých blues vyzpívat.

Potažmo titíž protestanti nesouhlasili, že zcela demokraticky zvolená vláda, jakkoliv menšinová a jakkoliv v demisi, se v mezidobí, než dojde k nějakému vyřešení celé věci, nedloube v nose. Že prostě tu a tam činí rozhodnutí, která přísluší činit vládě.

Inu, v demokracii už to tak je, že někdo vyhraje ve volbách, a někdo skončí na čestném druhém místě. Ale v demokracii to už také je tak, že majitel stříbrné medaile poblahopřeje vítězi (sláva vítězi, čest poraženým se tomu říká), a pak, využívaje svého demokratického práva, nesouhlasí s tím nebo oním rozhodnutím vítěze a nabízí jiná (lepší) řešení. To všechno v naději, že až se bude volit znovu, bude volič vědět, komu dát hlas: jemu, dosavadnímu majiteli stříbra.

 

Protestanti, které mají podporovat zmiňované petice, zdá se, dodnes nepochopili, že právo svobody slova mají všichni, tedy i president republiky, a že to, že parlamentní volby vyhrál někdo jiný než si přáli oni ještě není zločinem proti lidskosti.

Že to nepochopili oni, to je jedna věc. Že to nepochopil předseda krajanského spolku, který žije půlku století v Kanadě, to je věc úplně jiná.

Ale hlavně: že tento pan předseda dodnes nepochopil, že se co kanadský občan nemá co plést do vnitřních záležitostí cizí země, jakkoliv je to země, v níž se narodil, to už je obdivuhodné.

Na přímou výtku odpověděl, že se co Čech cítí být nejen plně oprávněn, ale i povinen zúčastnit se života, který se odehrává v České republice. A dodal, že jeho spolek je sdružením politickým, a že kdyby se on, pan předseda, měl omezit na nějaké krajanské spolkaření, rozhodně by se nepodílel na životě takového spolku.

Na to znám jedinou odpověď: zajímáte-li se tolik o politiku, staňte se politikem. Úkoly krajanských spolků nemají s politikou nic společného.

Inu, názory jsou od toho, aby se lišily: znám pár jednotlivců, kteří s tím spolkem spolupracovávali, a těm vadilo, že pan předseda kašle na potíže, které má, například, vinou neobvyklého počasí kanadský zemědělec, ale na druhé straně vyzývá členy svého spolku, aby posílali těžce vydělaný peníz zemědělcům na Moravě, protože je poškodila povodeň.

 

Kdyby ono rozhodnutí nechal na každém jednom z nich, ať jsou členy jeho spolku nebo ne, bylo by to něco jiného. Ale on vyzýval jménem spolku.

Pan předseda se dále zmínil, že co on ví, většina českých občanů, kteří volili v zahraničí, dala své hlasy uchazečům o úřady, kteří nevyhráli. Nejen, že jde o křiklavé porušení zákona, který se zmiňuje o tajném hlasování, ale navíc vůbec není známo, kolik z těch, kteří měli právo hlasovat v českých volbách, toho práva využilo. Hlasovat v cizině pro české občany znamená osobně navštívit český zastupitelský úřad. V Severní Americe jsou ty vzdálenosti zatraceně značné.

Ale hlavně, tady přijde potíž: po uplynutí zákonné lhůty po příchodu do Kanady se pan předseda zajisté ucházel o kanadské občanství, a neméně zajisté je také získal. Přísahal tehdy věrnost panovnickému domu Jejího Veličenstva Alžběty, toho jména druhé, z Boži milosti královny, jejíž državy zahrnují i Kanadu. V době, kdy v srdci Evropy ještě vládla vláda jedné jediné strany, se (spolu s větší částí členů svého spolku) nesporně díval znechuceně na ty své kanadské spoluobčany českého a slovenského původu, kteří se na silně vyděračskou výzvu československých komunistů rozhodli, že si, jak se tomu říkalo, upraví vztahy. K tomu upravování vztahů patřil také podivný závazek, že se dotyčný bude chovat nadále tak, aby nedělal ostudu své komunistické vlasti.

 

Kanada, stejně jako mnohé jiné země, uznávala (dodnes uznává) dvojí občanství. Netuším proč, ale žije v dojmu, že to je přístup veskrze laskavý až moderní.

 

Pan předseda ale tenkrát chápal, že když slíbil věrnost až za hrob své manželce, nemůže slibovat totéž i nějaké milence. Po letech, zdá se, se snaží dohnat zameškané.

Zajisté, každého z nás může a nemusí zajímat, co se děje nebo neděje v Čechách. Nebo kdekoliv jinde na tom světě širém. Stejně tak zajisté na to můžeme, ale nemusíme, mít každý nějaký názor.

V západní civilizaci platí jeden ze zákonů sebezáchovy: nikdo nesmí mít najednou dvě tchyně. Zanedbávání tohoto zákona mívá drsné následky.

 

O FAŠISMU, NACISMU A KOMUNISMU

PETR ZÁVLADSKÝ

Napsal jsem před pár dny na Facebook šproch, jak by to asi dopadlo, kdybychom se zde pokusili zaregistrovat Českou fašistickou stranu. („Trochu se omluvit za omyly v minulosti, zdůraznit, že vše nebylo tak špatné a vůdci to v podstatě mysleli dobře…“ jak to vtipně glosuje VSR.)

Odpověděl mi na to jiný ze známých, že už se před lety pokoušeli zaregistrovat Stranu fašisticko-nacistickou s tím, že se na prvním sjezdu hned rozpustí, a že to udělali zejména z důvodu trvající existence strany komunistické. Pochopitelně, Ministerstvo vnitra jim registraci odmítlo. I když se nerozepsal o detailním zdůvodnění ministerstva, naprosto tomu nerozumím. Ano, máme někde v zákonech napsáno, že nacistický a komunistický režim byly režimy zločinné a nikdo o tom vcelku nepochybuje. Doufejme.

O zločinnosti komunistického režimu hovoří zákon č. 198/1993 Sb. Velká část (především § 1) zákona má však spíše jen deklaratorní (proklamativní) charakter. Nakolik mohou mít význam i tzv. proklamativní části, je především záležitost výkladu a soudní praxe. V zákoně se mimo jiné praví, že komunistický režim panující v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 byl zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný (§ 2, odst. 1) a že KSČ byla (stejně jako podobné organizace založené na její ideologii) organizací zločinnou a zavrženíhodnou (§ 2, odst. 2). Cite:

„Parlament konstatuje, že Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948–1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody, a prohlašuje …“

„Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému.“

Zákon byl ještě v roce 1993 u Ústavního soudu ČR napaden skupinou 41 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Ústavní soud jejich návrh 21. prosince 1993 zamítl.

Zákon o zločinnosti nacistického režimu jsem se pokoušel zběžně v našem právním řádu nalézt, ale bez většího úspěchu. Zmínku jsem zaznamenal pouze v zákoně č. 181/2007 Sb. „Zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek“, kde se praví:

„Parlament České republiky, vědom si povinnosti vyrovnat se s následky totalitních a autoritativních režimů 20. století, vyjadřuje vůli zkoumat a připomínat důsledky činnosti zločinných organizací založených na komunistické a nacistické ideologii, které v letech 1938–1945 a 1948–1989 prosazovaly potlačování lidských práv a odmítaly principy demokratického státu.“

Ale dobrá, připouštím, že jsem si příliš velkou práci s vyhledáváním zločinnosti nacistického režimu v zákonech příliš nedal. Nejspíše to bude v poválečných paragrafech zmíněno dostatečněkrát. Ostatně jen rozpoutání války, okupace, Protektorát a vyvražďování civilistů jsou dostatečnými mementy.

Problém je v tom, že Komunistická strana tady celých 28 let po takzvaném převratu nadále existuje a musím se přiznat, že nejen mě její existence irituje, nejen z toho důvodu, že prostě zabírá v Parlamentu místo normálním politickým směrům. Pravda, komunisté už údajně jsou stranou demokratickou, alespoň to deklarují. Problém je v jedné věci: předpokládám, že jestliže mají dodneška v názvu, že je to strana komunistická, pak usilují o komunismus se všemi důsledky. (Ostatně od marxismu a od Marxova Komunistického manifestu se nikdy věrohodně nedistancovali, i jejich omluva za totalitní režim byla více než vlažná.) Stejně, jako strana socialistická usiluje o socialismus, a obdobně jakákoliv jiná strana usiluje o takový cíl, který deklaruje ve svém názvu (a stanovách), alespoň tak bych to chápal. Proč je tedy možné že Komunistická strana je nadále legálním politickým subjektem, dokonce podporovaným ze státního rozpočtu, tedy vlastně ji platím i já, ačkoliv její existenci bytostně nesnáším (jakož i řadu dalších, jiných stran).

Musíme se ptát, jakým právem ministerstvo na základě jakéhosi arbitrárního rozhodnutí jedné straně existenci umožní a jiné straně neumožní? Pokud by přece bylo konzistentní, musí se rozhodnout mezi tím, jestli vůbec má právo nějaké politické subjekty zakazovat či povolovat, a v případě že nemá, tak nerozumím zákazu založení Fašistické strany (byť z recese) a na druhé straně komunistům existenci povolit a to bez recese. A největším paradoxem na tom všem je, že stran, které nesou fašistické rysy, máme v Parlamentu dokonce hned několik a nikoho to nepohoršuje (jen prostě nemají to proklaté slovo v názvu).

Navíc, a to mě irituje ještě více, déle jak 80 let se zaměňuje zcela libovolně nacismus a fašismus jako by to byla synonyma, což v žádném případě nejsou. Stačí jen sáhnout do historie a zkonstatovat, že hitlerovský režim vycházel především z nacionálního socialismu (zkráceně nacismus), byť jisté fašistické rysy v něm byly nepopiratelně obsaženy také, zejména v ekonomickém ohledu, vůdcovském principu a v byrokraticko-centralistickém upořádání velmi silného státu. K záměně těch dvou termínů došlo až po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem (do té doby se oba socialismy docela významně kamarádily) a lišily se pouze tím, že jeden byl nacionální a druhý byl internacionální. V mnoha dalších rysech si neměly co vyčítat.

Za změnou té terminologie stál tehdy vysoký představitel Komunistické internacionály, sídlící v Moskvě, bulharský fanatický komunistický revolucionář Georgi Dimitrov, který upozornil na nesnesitelnost faktu, že spolu ve skutečnosti válčí dva socialismy a diskredituje to tak myšlenku socialismu a začal pro německý režim razit termín fašistický. Tuto rétoriku velmi rychle vzal za svou i Josif Stalin a nadále už trvale hovořil o Němcích jako fašistech. Velmi dobře nám to dokumentují dobové předválečné/válečné/poválečné filmové snímky. Tato manipulace se zažila do té míry (a po válce zejména v důsledku komunistického režimu a vlivu Sovětského svazu na naši politiku), že tyto dva výrazy neprávem zcela splynuly.

Ostatně jako další absurdita, že fašismus, potažmo nacismus, jsou režimy pravicové (navíc ještě extrémně). Tento nesmysl je opakován dodneška nejen novináři a politickými komentátory, ale v podstatě i státním vzdělávacím systémem. Opět jde jen o manipulační politickou techniku, kdy bylo nutné postavit na jednu stranu barikády laskavý a vlídný levicový socialismus a na stranu druhou zločinný, tedy nutně pravicový fašismus.

Kouzlo, jakým se podařilo z nacionálního socialismu vytvořit pravicový politický směr, zůstalo natrvalo skryto. Když jsem se pokoušel zjistit, čím se nacismus stal pravicovým, dostalo se mi krkolomného vysvětlování, že to bylo tím, že byl militaristický (jakoby východní socialismus nebyl), případně, že na politické kružnici přešel jeden extrém v extrém druhý. Krkolomnost takových vysvětlení a pouze účelovost a rétorická ekvilibristika z toho trčí jako vidle z hnoje.

Za připomínku na tomto místě stojí několik charakteristik nacismu z publikace „The Vampire Economy“ Güntera Reimanna (1939), která velmi přesně dokumentuje (alespoň z ekonomické stránky) povahu toho režimu:

„Lidé však zapomínají na to, že hitlerismus nebyl pouze o militarismu, nacionalismu a posilování politiky identity. Součástí byl také přesun domácí politiky od volného trhu (respektive toho, co z trhu zbylo po Weimaru), směrem ke kolektivistickému ekonomickému plánování.“

„V nacistickém Německu neexistuje žádná ekonomická oblast, do které stát nezasahuje. Ve větší nebo menší míře stát předepisuje, jak má podnikatel naložit s kapitálem, který je jeho soukromým majetkem.“

„Podnikatel musí nejenom vzorně dodržovat zákony, ale také podlézat státním úředníkům. Nesmí trvat na svých právech a nesmí se chovat tak, jako by práva na soukromý majetek byla nedotknutelná. Spíše by měl být vděčný Führerovi za to, že vůbec nějaký majetek má.“

„Nacistická vláda otevřeně vyhrožovala podnikatelům násilím a omezením práv a svobod, pokud neplní povinnost vyrábět podle požadavků státu.“

„Továrníky v Německu zasáhla panika, když zaslechli o osudech některých průmyslníků, jejichž majetek byl ve větší či menší míře vyvlastněn státem. Na jejich dveře zaklepali státní úředníci, kteří podrobili účetní rozvahy a veškeré účetní záznamy za poslední tři i více let zevrubné kontrole. Svoje šťourání ukončili až v okamžiku, kdy narazili na chybu. Tu ihned nekompromisně potrestali. Jediná účetní chybička znamenala pokutu v řádech milionů marek. Zcela evidentně byly tyto kontroly pouze záminkou k částečnému vyvlastnění soukromých firem s výhledem k celkovému zabavení majetku později. Majitel byl bezmocný, protože neexistovaly nezávislé soudy, které by bránily vlastnická práva občanů proti libovůli státu. Autoritářský stát si osvojil princip, že soukromý majetek nebude nadále nedotknutelný.“

„Zánik malých podniků vedl k tendenci drobných investorů neriskovat svůj kapitál do nových společností. Čím byly korporace větší a čím více byly propojeny se státem, tím méně příležitostí existovalo pro rozvoj nových konkurentů.“

„Totalitní režim zahubil nejdůležitější udržovací sílu kapitalismu — přesvědčení, že soukromý majetek je nedotknutelným právem každého člověka a jako takový by měl být ochraňován. Respekt k soukromému vlastnictví se hluboce zakořenil ve všech kapitalistických zemích. Je to nejmocnější opora kapitalismu. Nacismus tuto sílu dokázal zničit… Lidé stále pracují za peníze a z těchto peněz žijí. Vlastnictví kapitálu stále přináší příjem. Jenže tento příjem závisí na milosrdenství státních úředníků.“

Nepřipomínají vám tyto charakteristiky nacistického hospodářského modelu nápadně aktuální situaci v našem státu?

ZÁVĚR

Abych to nějak shrnul a uzavřel. Zatímco některým stranám je v názvu povolena propagace podle zákona zavrženíhodného režimu, pak jiným je toto zcela identické právo odepíráno.

Tvrzení, že jestliže zbrojovka je držena soukromým vlastníkem, pak se jedná o pravicový režim, zatímco je-li za stejným účelem vlastněna státem, je tentýž jev levicový a militarismus akceptovatelný, a patrně jej lze legitimizovat nejrůznějšími osvobozeneckými a revolučními motivy, je prostě zlovolé a lživé.

Fašismus a nacismus nejsou jedno a totéž a neustálé napadání různých skupin a osočování, že jsou nahnědlé, je čistá politická propaganda. A zatím nám tady v tichosti a s demokratickou legitimitou získávají moc politické strany, které sice nemají tato ošklivá slova v názvu, ale evidentně jsou založeny na vůdcovském principu, vnitřně jsou nedemokratické a vcelku otevřenou formou zavádějící prvky korporátního fašismu. Ovšem to Ministerstvo vnitra zřejmě nevidí.

Dělnická strana práce vadí, komunisté nevadí, národní a nacionální strany vadí, internacionální socialismus v podobě EU nevadí. Fašistickou stranu mít nelze, ale ekonomický fašismus fakticky zavádět lze. Klasický liberalismus je pokládán téměř za zločin, progresivní je levicový pseudoliberalismus. A stát zatím bez jediného mrknutí oka a zřetelnějšího odporu likviduje celou jednu společenskou vrstvu. Místo toho, aby podnikaví a na státu nezávislí lidé byli uznáváni a obdivováni, je podnikání kriminalizováno a stát dává nejrůznějšími způsoby veřejnosti najevo, že živnostníci jsou pro něj škodná a podnikatelům nevěří.

Je plná huba práv a svobod, ale přitom přirozená práva jsou omezována ve prospěch nepřirozených pseudopráv a svoboda člověka a jednotlivce mizí před očima jako pára nad hrncem. Den za dnem zvyšuje stát svůj útlak a panovačnost nad každým aktem jedince, dozorování a moc státu nad ekonomikou i soukromými preferencemi zesiluje nade všechny meze a vysokou státní funkci zastává člověk, jehož jméno je zřejmě právem spojováno s činností zločinecké StB. Ale to nechává všechny v klidu, i těch jeden a půl milionu voličů, kteří mu dali svůj hlas.

A prezident republiky si interpretuje ústavu podle toho, jak se momentálně ráno vyspí a jak mu pošeptají do ucha jeho pochybní spolupracovníci.

Ale hlavně že máme tu politickou korektnost. A napětí ve společnosti sílí a roste.

Žijeme v Blbákově.

DOLNÍCH DESET MILIONŮ ROZHODLO A ELITY VŘÍSKAJÍ

RADEK ROZVORAL

Vlastenci se nenechali obalamutit probruselskou kampaní hlavního proudu a i přes obrovskou masáž zvolili prezidentem republiky člověka, který hájí především zájmy České republiky a českých občanů.

Jsem rád, že se prezident volí přímou volbou, což je nejspravedlivější volební systém a musí to tak být i do budoucna, jelikož je to nezcizitelné právo všech občanů. Jak teď vítězové slaví, tak poraženým nezbývá nic jiného, než to respektovat. Uznat volební porážku je totiž jednou z hodnot demokracie, kterou se všichni ohání. To, že si někteří příznivci poraženého pana Drahoše dle některých médií přejí prezidentovu smrt, je něco neskutečného a hanebného, a vypovídá to o tom, že se o zachování demokracie musí neustále bojovat.

Celá volba prezidenta probíhala v duchu „všichni proti Zemanovi“, což je vidět i na povolebních průzkumech. Polovina občanů volila v druhém kole Jiřího Drahoše jen proto, aby nevyhrál Miloš Zeman. Ti lidé si vůbec neuvědomili, co vlastně pan Drahoš prosazoval a kdo ho stvořil. Byli to probruselští eurofederalisté, kteří pohrdají národní suverenitou a svými novolevicovými myšlenkami multikulturalismu, eurofederalismu, genderismu, ekofanatismu a opovrhováním tradiční rodiny jsou obrovsky nebezpeční.

Do médií prosakují informace, že se někteří neúspěšní kandidáti na prezidenta republiky včetně pana Drahoše nechtějí stáhnout z veřejného života a z politiky. Je z toho vidět, jak se jim podpora svých stvořitelů zalíbila. Pevně věřím, že to občané již prokoukli a jejich setrvání v politice nebude mít dlouhého trvání. Přebyrokratizovaný eurofederalismus Evropské unie a její nebezpečné novolevicové myšlení není totiž to, po čem by občané České republiky toužili. Pravyprostor.cz

Pirát Jakub Michálek objevil Ameriku s Masarykovým citátem.

Bohatě by měla jistá společnost odměnit poslancovi Jakubovi Michálkovi za skvělou propagaci nově spuštěného televizního programu. Pirát Jakub Michálek zabodoval, když citoval předválečného prezidenta TGM, ale Masarykův citát to skutečně být nemohl. Co vlastně poslanec tvrdil?

Pirát Jakub Michálek se rozpovídal o projednávání kauzy čapí hnízdo na půdě parlamentního imunitního výboru a ve své řeči nezapomněl ani na klasiky z české historie. A tak v jednu chvíli Michálek prohodil ...

"Už TGM říkal, že všechno, co najdete na internetu, nemusí být pravda!"

Michálkův omyl s odkazem na relaci, koluje na facebooku a čtenáři si neodpustili komentáře k tomu všemu.

"Tak určitě! A nehoupat, prosím!!!" poznamenal k rozhovoru na internetovém televizním zpravodajství s Michálkem bývalý hejtman Jiří Zimola

"Někdy nestačí ani dvě vysoké školy," naráží na poslancova studia další čtenář.

Michálku, opravdu Masaryk řekl, že ne všechno co je na internetu, je pravda?

Seznamzpravy.cz,

PREZIDENT JE PRÝ JEN NA OZDOBU, TAK PROČ SE TAK SNAŽÍ PROTLAČIT DRAHOŠE? MILAN RADEK

Podotýkám že nejsem fanda Zemana. Ale volba Drahoše bude znamenat zkázu. Bude poslušný jako býval třeba Havel, když už se nemuselo jako za socíku nebo za protektorátu. Také podotýkám že jako disidenta jsem si ho vážil, ale na prezidenta se nehodil.

Havel dělal podle toho co mu nakukali ze Západu, který obdivoval a já to chápu, ale všude se dělá to co je dobré pro sebe samé, nic proti, takoví jsou všichni lidé, a politik nesmí být naiva. Zeman může být ochlasta, neumí se oháknout, mluví sprostě, ale volíme presidenta a ne manekýna.

Drahoš bude dělat cokoliv mu nařídí Brusel a Merkel nebo Macron, a bude zářit radostí když ho pochválí jako chválili Havla, bude také radostně panáčkovat a nechat se chválit, ceny dostávat. Drahoš káže jak obdivuje Merkel dnes když už jí přestávají obdivovat samotní Němci. A už to píší v Reuters, Drahoš obrátí kormidlo a budeme patřit do té silné EU. Problém je co se z té dávné dobré EU stalo.

Budou k nám posílat Afričany, zvláště ty co už jinde moc překáží, a budeme chváleni za naší solidaritu. Naše hospodářství eurem neposílí. Ale budeme chváleni. Budeme stát na straně utlačovaných, např. Palestinců, a Izrael odsuzovat. Dnes EU stojí na straně Iránu, kde se lidé bouřili a byli potlačeni násilím. Stojí na straně španělské vlády která prohlásila že pokud Puidgemont bude v čele katalánské vlády, převezmou nad Katalánskem kontrolu. To že byl zvolen není podstatné. Toť dnešní EU. A s Drahošem budeme takto “západní“. Já si Západ představuji úplně jinak.

Se Zemanem by to bylo sice nelíbivé, buranské, první dáma není šmrncovní, ale snažil by se nedělat ze země Afriku. Bude se snažit nepřijmout euro. Z EU nevystoupíme, dá rozum, to by bylo drahé, ale stačí počkat. I jinde se už ta nová EU začíná zajídat. Bude se snažit utrhnout nějaký ten kšeftíček s Čínou nebo Ruskem, místo podporovat Dalai lamu, zrovna jako všichni ostatní, ale podle gentlemanů by Česko mělo být jediné které by Čínu mělo bojkotovat a trvat na sankcích proti Rusku. Drahoš bude respektovat sankce které hlavně Němci, kteří je hlásají, nerespektují vůbec, a dělají s Ruskem miliardové kšefty. Česko s Drahošem utře hubu jak s Čínou tak s Ruskem. Ale budeme chváleni a ostatní budou nažraní.

Tyto volby jsou převelice důležité, ale lidem se říká že volba prezidenta je na nic, nevolte Zemana. Ale proč teda se jistí lidé snaží mermomocí našroubovat Drahoše na Hrad? Pravyprostor.cz

 

Winston Churchill prorocky řekl: Fašisté budoucnosti budou sami sebe nazývat antifašisty.

 

Zeman ve volebním testu zvítězil ve všech krajích: Volby však začínají teprve nyní. Praha proti zbytku republiky. Kavárna použije cokoli. Pokud Zemana odstraní, brány neštěstí se otevřou dokořán

 

Petr Hájek upozorňuje, že nudné divadlo předvolební kampaně sloužilo jen jako test pro likvidátory národa a státu, a že to, co přijde teď, bude teprve „boj do krve a statků“

Proběhlo první kolo prezidentské volby, takže se zdá, že jsme v poločase. Rozhodne se definitivně až za čtrnáct dní. První půli vyhrál celkem suverénně prezident Zeman, podle předpokladů na druhém místě skončil kandidát Kavárny – tedy Prahy a těch, kteří se jí v některých dalších velkých městech s obdivem klaní – Jiří Drahoš.

 

Jenže ono to tak není. Manipulace zvaná dvoukolový volební systém (psal jsem zde o něm před pár dny) je vystavěna jen proto, aby regulérní vítěz mohl být vystaven štvanici všichni proti... komukoli, kdo jí nevyhovuje – a odstraněn. Kavárna velmi dobře ví, že v normálním (jednokolovém) volebním klání má jen malou šanci proti „zbytku republiky“ zvítězit.

 

Elitáři, kterým jde o všechno jiné než jsou zájmy naší země, mají k tomu v rukou hlavní média. A tak doufají, že se jim podaří štvanici na Miloše Zemana úspěšně zorganizovat jako v jiných zemích, kde funguje dvoukolový systém (v Americe vyhrál Trump především proto, že se volí jednokolově). Před pěti roky se to se Schwarzenbergem havlistům nepovedlo. Před sebou mají dva týdny na reparát.

Pokácet symbol odporu

V politice hrají symboly významnou, často základní, roli. Miloš Zeman, ať si o jeho „stylu“ myslí kdokoli cokoli, takovým symbolem samozřejmě je. Na prvním místě symbolem odporu proti otevření našich hranic muslimské (tzv. migrantské) invazi, ať už bude mít jakoukoli podobu. Nejspíš „úpravou“ pravidel pro rozdělování importovaných migrantů Bruselem v podobě „povinných kvót“, ať už to bude otevřeně řečeno, či skryto v nějaké podobě „s lidskou tváří“.

 

Nikoli náhodou se ihned po sečtení hlasů ozval exprezident Václav Klaus. Zemanův předchůdce na Hradě, skutečný odpůrce bruselské diktatury, který za naši vlast bojoval (nejen v případě Lisabonské smlouvy) i v době, kdy mu za to média spílala, je zcela konsistentní. Miloš Zeman jako svůj první prezidentský akt vztyčil na Hradě bruselskou vlajku. Naštěstí postupně pochopil, že šlo o tragický omyl. Je mu to možné odpustit, protože současnému prezidentovi nelze upřít, že je opravdu vnitřně vlastenec a životní zájmy naší země jsou u něj na prvním místě. To je zjevně také za jednoznačným prohlášením Václava Klause:

 

„Chci ocenit všechny voliče, kteří se nenechali zastrašit militantní protizemanovskou propagandou a dali svůj hlas dnešnímu prezidentovi. Tím prokázali, že jim jde o naši zemi, ne o poklonkování cizím zájmům a ne o vyvolávání chaosu a diskontinuity za každou cenu. Řekli tím, že nechtějí masovou migraci a z ní plynoucí nebezpečí likvidace evropské a spolu s ní i české kultury, tradic a hodnot. Obávám se, že kandidát, který v prvním kole obsadil druhé místo, toto nebezpečí necítí a nebude mu umět čelit. Miloš Zeman vyhrál ve všech krajích Čech, Moravy a Slezska, kromě Prahy. Věřím, že venkov – nikoliv pražská kavárna – rozhodne i kolo druhé.“

 

Věta o „druhém na pásce“ je řečena velmi „prezidentsky“, diplomaticky. Jiří Drahoš totiž otevřeně reprezentuje zájmy těch, kdo chtějí naši vlast vydat do rukou „cizákům“, tedy „tradičně“ německé dominanci, jakkoli dnes maskované Bruselem a vládnoucí socialistickou internacionálou. Její německý „genosse“ Schulz, který brzy zasedne s Merkelovou ve vládě, to řekl již zcela otevřeně: národní státy v Evropě musí zmizet, aby mohl pokračovat experiment s výměnou národů – zvláště těch „etnicky homogenních“ ve střední Evropě – za novou „euronegroidní“ rasu (viz Kalergiho plán).

 

Miloš Zeman opravdu vyhrál v celé zemi – kromě Prahy a okolí. Mapa jeho vítězství je fascinující – ale, jak řečeno, pro druhé kolo neznamená téměř nic. Pro Kavárnu bylo první kolo pouze testovací. Proto dovolila nasadit hned trojici protikandidátů: Drahoš, Hilšer – a především Fischer. Horáček a Topolánek k ní sice „ideově“ rovněž patří, ale to byli solitéři, kteří se jen chtěli zviditelnit pro další (byznys-politickou) kariéru.

 

Pavel Fischer měl být dokonce na poslední chvíli „vyměněn“ za Drahoše. Jenže se ukázalo, že „oprava“ (tak jako v minulých volbách výměna Jana Fischera za Karla Schwarzenberga) přišla příliš pozdě. Veřejnoprávní a s nimi spojená (především Bakalova) média již Drahošovi vytvořila příliš silnou pozici. Nepomohla ani hra na to, že P. Fischer je „umírněný katolík“ (souhlasí například s potraty), takže by jej mohli volit i věřící.

 

A tak je tím „vyvoleným“ nakonec Drahoš – i když mnohem protřelejší a „kluzčí“ Fischer, někdejší blízký Havlův spolupracovník, na jehož volební konto pršely i milióny ze zahraničí (jsme jedna z mála zemí, kde je to možné), by byl pro druhé kolo Zemanovi nebezpečnější. Takže se sice „vloudila chybička“, ale tu teď bude nutné napravit o to dramatičtější mediální válkou proti Hradu.

 

Rozjela se okamžitě po sečtení výsledků prvního kola. Pro jistotu se do ní okamžitě přidal i Andrej Babiš. Sice zopakoval, že Zemana podporuje, ale že by prezident měl nyní definovat svůj „příklon“ k Západu, ne k Rusku a k Číně – a udělat si „pořádek“ ve svém okolí. Tedy mystifikační rétorika Kavárny jako z praku. K tomu nelze říci nic jiného, než – holt Babiš. Ve své (bezideové) genialitě a (politické) omezenosti však netuší, že právě tento typ lavírování, který ho vynesl na vrchol, ho nakonec může stát všechno. Ale to je jiná – i když související – kapitola naší nebezpečné současnosti.

 

Malá ochutnávka: „nápravy dle metody“

Fauly, které byly proti Zemanovi použity v prvním kole – samy o sobě dosud nevídané a fantaskní – rovněž patřily teprve k zastřelovací sérii popravčí artilérie. Dosud neznámý útok na prezidenta ve volební místnosti interpretovala ČT již večer slovy, že jej žena „slovně napadla a byla odvedena ochrankou“. A to navzdory tomu, že vše mohli diváci spatřit na vlastní oči a expert na bezpečnost dokonce vyslovil, že jsme klidně mohli mít místo voleb státní pohřeb. Šlo ale o interpretační „návod“ anizemanovcům, jak pracovat s tou nepříjemností, jež by mohla v „ochranitelském instinktu“ aktivovat v druhém kole Zemanovy voliče, kteří zatím zůstali doma (je jich cca 30%!).

 

Přímo tragikomický byl nevysvěcený kněz Halík, který útok interpretoval jako pravděpodobný Zemanův úskok. Zato Jaroslav Foldyna z ČSSD přistoupil téměř k definici – označil polonahou útočnici z hnutí Femen za fašistku: „Fašisté budoucnosti budou sami sebe nazývat antifašisty,“ citoval Winstona Churchilla. A reagoval pak i na vyjádření Jiřího Drahoše, který v komentáři na útok projevil pouze obavy o útočnici: „Byla to velká nerozvážnost. Prezident je chráněná osoba, ta žena riskovala život.“ „Doufám, že starost o zdraví útočníka má opravdu jen pan Drahoš,“ řekl Foldyna.

 

Lze ironicky poznamenat, že vlastně tak došlo na Drahošovy obavy, že se zahraniční agenti pokusí ovlivnit prezidentské volby. Jaroslav Foldyna se však naopak mýlil, protože Kavárna, tak zaníceně bojující proti „nenávisti, lžím (fake news) a manipulacím“ je kdykoli schopna sáhnout i k fyzickému násilí, jak příkladně vidět v akcích ANTIFy. V malém to u nás předvedli ti, kdo šířili do schránek leták, že v prvním kole netřeba Zemana volit, protože postupuje do druhého kola automaticky. A (v podstatě kriminální) vrchol obstaral „poctivý a transparentní“ Michal Horáček podvrženým videem s montáží „předvolební diskuse s prezidentem“.

 

„Šíření dezinformací, pokus o fyzický útok, snaha zabránit svobodné volbě. To je nenávistný svět odpůrců pana prezidenta,“ shrnul prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. Což v komentáři k útoku doplnil vlivný člen ČSSD a jihomoravský exhejtman Michal Hašek: „Výsledek permanentního hanění hlavy státu, otřesné. Halík, Mitrofanov a spol. spokojeni? Ochrance díky za profi zásah, v USA by paní byla jako řešeto.“

Všechny prostředky budou dobré

Máme se tedy na co těšit. Tím, že Zeman, údajný „rozpolcovač“ společnosti ji nebývale sjednotil (viz pohled na „jednobarevnou“ vítěznou volební mapu s toliko jediným „hnisajícím vředem“ uprostřed), bude třeba ji opět dramaticky rozpoltit. Zvednout vášně – mnohem systematičtěji, než se to dělo se Schwarzenbergem. Ostatně to je smyslem „dvoukolového“ volebního systému. A tak dost pravděpodobně přijdou na řadu metody, o kterých se nám zatím ani nezdálo.

 

Kavárna se totiž kojí nadějí, že matematický součet výsledků Zemanových protivníků by měl na Drahošovo vítězství stačit. Musí je ovšem teď „přehodit“ na amorfní „fíkus“ (viz Ovčáčkovu pomůcku v diskusi na tv. Barrandov) v podobě Jiřího Drahoše. Ani avízované televizní debaty Zeman – Drahoš nemusejí tentokrát nic podstatného přinést – pokud vůbec proběhnou, a „akademik“ se z nich nevykroutí. Bude to pro manipulátory s Drahošem fuška. Lze naštěstí předpokládat, že to nepoučitelní mediální mágové opět přestřelí (jev zvaný v politologii „overkill“) jako vždy.

 

 

Piráti znovu ve křížku s autorským zákonem. Použili logo Elánu bez svolení

6. ledna 2018

Pirátská strana využila ve svém silvestrovském videu v hlavní roli s předsedou Ivanem Bartošem logo skupiny Elán. Jenže bez svolení. Slovenské kapele se to vůbec nelíbí a podle odborníka na autorský zákon jde o jeho jasné porušení. Piráti se brání tím, že šlo jen o parodii a koláž, což podle nich zákon umožňuje.

 

Kapela Elán se ve videu objevuje hned dvakrát. Hned zpočátku v něm zazní úryvek ze Slovenské televize, kde kapela zpívá píseň „Zaľúbil sa chlapec“. Větší problém je ale až s druhým vyobrazením této slavné slovenské skupiny.

Na samotném konci spotu se totiž objeví nápis „Ať vás odhodlání, elán a smysl pro zdravé rozhodování donesou až ke stropu". Jenže místo slova „elán“ použili Piráti logo stejnojmenné kapely.

Ani na tom by nebylo nic divného, kdyby o tom Elán něco věděl.

 

„Ne, svolení k užití loga nebylo vydáno. Nikdo to u mě ani nežádal,“ uvedl pro iDNES.cz manažer Elánu Michal Čimera. Prý ještě zváží případné právní kroky vůči Pirátům. „Nejlépe by bylo, kdyby to sami chtěli napravit,“ dodal.

Situace se nelíbí ani Vašo Patejdlovi, jednomu z členů a zakladatelů kapely. „Krást se prostě nemá,“ řekl iDNES.cz. Pirátské straně by prý logo nezapůjčil, ani kdyby o to požádala.

„Stejně tak jako žádné jiné straně. Dělám hudbu apoliticky a svou tvář, své jméno a to, co je za mnou, k čemu jsem se za celý život dopracoval, nemám proč bych prodával, půjčoval, nebo s tím nějak obchodoval,“ dodal Patejdl.

 

Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/pirati-silvestrovsky-spot-elan-neopravnene-uziti-ivan-bartos-autorsky-zakon-1y1-/domaci.aspx?c=A180105_140615_domaci_hell

IMAGE CREDITS:

DONAT SOROKIN\TASS VIA GETTY IMAGES

Vladimír Renčín

Vladimír Renčín

Czech President Milos Zeman,

known for his controversial statements, has called EU countries “cowards” over their response to Donald Trump’s recognizing Jerusalem as the Israeli capital. He is the only world leader to endorse move, other than Netanyahu.

“The European Union, cowards, are doing all they can so a pro-Palestinian terrorist movement can have supremacy over a pro-Israeli movement,” Zeman said on Saturday, as cited by local media. He was speaking at the conference of the Movement of Freedom and Democracy (SPD), a eurosceptic and anti-immigration party.

 

The eurosceptic Zeman is the only world leader so far, apart from Israeli Prime Minister Benjamin Netanyahu, to have officially welcomed Donald Trump’s recognition of Jerusalem as the capital of Israel.

On Thursday Zeman said he is “truly happy” with Trump’s declaration, saying that the Czech Republic may also follow the lead of US in that matter.

Zeman, who has repeatedly voiced his pro-Israel stance, recalled that back in 2013 he said he “would appreciate the transfer of the Czech Embassy to Jerusalem, and had it happened, we would have been the first to do so.”

“Now we may sooner or later follow the US. In any case, it is still better than nothing,” the Czech president said.

Trump’s decision to move the US embassy to Jerusalem triggered a backlash from the European Union. EU foreign policy chief Federica Mogherini said that the US announcement on Jerusalem “has a very worrying potential impact.”“The EU has a clear and united position. We believe that the only realistic solution to the conflict between Israel and Palestine is based on two states,” she added.

The reaction of other European leaders to Trump’s declaration was negative as well, with France and Germany pointing out that it disregarded all international agreements. French President Emmanuel Macron expressed regret at Trump’s “unilateral” decision, underlining that France “does not approve” of it.

Angela Merkel’s spokesman said the German Chancellor “doesn’t support” the US decision and believes that “the status of Jerusalem needs to be negotiated” as part of talks on a two-state solution. German Foreign Minister Sigmar Gabriel warned the new US stance would provoke a “new escalation in the conflict between Israel and the Palestinians.”

The Russian Foreign Ministry said that Moscow is “seriously concerned” over Donald Trump’s decision to recognize Jerusalem as Israel’s capital. The new US position on Jerusalem may further complicate Palestinian-Israeli relations and the situation in the whole region, the ministry added.

Muslim nations were more emotional about Jerusalem issue, with Palestinian leader Mahmoud Abbas saying that Jerusalem remains the “eternal capital” of Palestine. Massive protests were held across the Middle East, Asia and Europe.

Zeman, an established anti-immigration advocate, has repeatedly hit the headlines with his controversial statements, stirring up both the political world and social media. He once said the integration of the Muslim community into Europe is “practically impossible”, slamming EU migrant policies. On another occasion he suggested Greece could pay off its international debt by hosting deportation centers for asylum seekers.

The president of the Czech Republic is sometimes compared to his counterparts in Hungary or Austria and regarded as a mere figurehead, however his office in fact wields considerable authority in political affairs. Info Wars

KOMUNISMUS, NACISMUS A VOLBA SOUDRUHA ONDRÁČKA

DAVID NOVÁK

Představme si, že v Německu po posledních volbách se jednou z parlamentních stran stává NSDAP. Na otázku, jak je to možné, je odpovědí, že se jedná o „demokraticky zvolenou stranu“

Navíc prý ne vše, co se píše v učebnicích dějepisu o NSDAP a nacismu, je pravda. Např. zabíjení Židů nebylo až tak dramatické a počty o jejich mrtvých jsou nadsazené. Navíc „vše je třeba posuzovat v historických souvislostech“. Slyšíme slova o tom, že „Adolf Hitler udělal hodně pozitivního pro obyčejné lidi“. Zdá se vám to absurdní? Pokud ano, pak to samé tvrdí soudružka Semelová a někteří další komunisté jen s tím rozdílem, že nemluví o nacismu, ale o komunismu a Klementu Gottwaldovi.

 

Ano, Gottwald neměl na svědomí tolik lidí jako Hitler, ale byl to také vrah. Komunismus měl na svědomí zřejmě více životů než nacismus, ale asi je to už příliš dlouhá doba, než abychom se tím zabývali.

 

Pod touto optikou je dobré se dívat i na volbu soudruha Zdeňka Ondráčka na post vedení komise generální inspekce bezpečnostních sborů, který díky své brutalitě byl známý pod přezdívkou „mlátička studentů“. Můžeme namítnout, že od roku 1989 uplynulo hodně let, že Ondrášek nikoho nezabil, jen někoho zmlátil, jenže sloužil zrůdnému režimu, který lze, co se krutosti a demagogie týká, srovnávat s nacismem.

 

Drzost komunistů je v jejich nesoudnosti, která se projevuje popíráním a relativizací zvěrstev, kterých se tento režim dopustil. Proto může být v prezidentem Ruska bývalý člen KGB (představte se, že by prezidentem Německa byl bývalý člen gestapa), proto může být KSČ i u nás stále legitimní stranou. Proto může být na důležitý post ve vedení státu jakým nepochybně je vedení parlamentní komise pro dohled na Generální inspekci bezpečnostních sborů, navržen soudruh Ondráček.

 

Ano, Německo má na svědomí hrůzy nacismu, ale nese si to jako trauma a od II. světové války se s tím vyrovnává a se svojí minulostí se radikálně rozešlo. Nic takového jsem nezaznamenal u komunistů a to v mnoha případech ani v naší zemi. Nemalá část národa komunismus akceptuje a relativizuje. Proto mohou komunisté zcela nestoudně dávat na významné posty lidi jako je Ondráček. V jeho a dalších osobách nejde jen o osobu, ale to, co symbolizují a to není vůbec nedůležité!

 

Tuto neděli jsem se po bohoslužbách pozdravil s jakýmsi mužem, který, když odcházel pryč, mi jen tak přes rameno řekl, že kvůli své víře několik let seděl. Prý šest let. Šest let života… V jeho slovech nebylo nic zatrpklého, ale já jsem si představil, kdybych musel na čest let jít do lochu. Díky svému přesvědčení. Moji pokrevní předkové dopadli lépe. Nešli sedět, „jen“ jim sebrali jejich majetek a nechali dělat nejpodřadnější práce. A slovy některých komunistů „viděno v historických souvislostech“ po to nakonec bylo právu, byli to přece kulaci a navíc zaměstnávali (tedy komunistickou terminologií vykořisťovali) několik lidí.

 

Moji prarodiče jsou již mrtví, ale onen muž žije a musí se dívat na to, jak se pohrobci těch, kdo zavírali, mlátili a zabíjeli, dostávají k moci. A jak nám někteří z nich citují slova K. Gottwalda „však on vás ten smích přejde“.

 

Když slyším soudruha Ondráčka a jeho spolu – soudruhy, nějak mě ten smích pomalu přechází.

SPD NA ÚČELOVÉM PRANÝŘI

RUDOLF MLÁDEK

 

Prakticky denně se objevují články či jiná hodnocení o tom, že Strana přímé demokracie je stranou (SPD) fašistickou, zločinnou a podle Zaorálka z ČSSD je dokonce ten, kdo chce hlasovat o setrvání v Evropské unii (EU) vlastizrádce. Příval kritiky SPD Tomia Okamury obrovský až šokující. Strana, která vznikla teprve v květnu roku 2015 má však v současném parlamentu 22 poslanců a volilo ji přes půl milionu občanů České republiky. Za největší údajné zlo SPD je pokládán návrh na referendum o vystoupení z EU a návrh na zestátnění České televize.

 

Referendum o EU

Malým výletem do minula je dobré si připomenout, že není to pouze Velká Británie, která z EU odchází.

Z Evropských společenství (ES; předchůdce EU) už vystoupily:

Alžírsko– v roce 1962, když získalo nezávislost na Francii; s ní bylo členem ES od jeho vzniku v lednu 1958.

Grónsko– k 1. únoru 1985 vystoupilo z ES poté, co si to voliči odhlasovali v referendu v roce 1982; v březnu 1984 o tom ES s Grónskem podepsala zvláštní smlouvu; tento ostrov se stal členem ES jako součást Dánska v lednu 1973, ale v roce 1979 získal vnitřní samosprávu.

souostroví Saint-Pierre a Miquelon– v roce 1985 se z členského území EU stalo přidruženým zámořským územím poté, co v rámci Francie přestalo být jejím departementem a stalo se jejím zámořským společenstvím.

ostrov Svatého Bartoloměje, francouzské zámořské území v Karibském moři – vystoupil z EU k 1. lednu 2012, když jako první využil pravidla nově definovaného v LS, jež zámořským departmentům možnost vystoupení z EU administrativně usnadňuje; ostrov Svatého Bartoloměje (francouzsky Saint-Barthélemy) se stal přidruženým územím EU. (Zdroj: 1url.cz/xtSow).

 

Nikdo tyto země neprohlásil za fašistické, jejich národy za vlastizrádné a nikdo by si takové hodnocení ani nedovolil. Návrh na opakování referenda o EU předložili první britští socialisté (Pane Zaorálku!) v roce 1974 a také v roce 1975 znovu proběhlo, tehdy ještě skončilo ve prospěch setrvání. Nikdo nikoho fašistami a vlastizrádci nenazýval. Odpornost české propagandy je z pohledu výše uvedeného více nejenže zřejmá, ale nejsměšnější na tom vše je, že ačkoliv SPD získala pouhých 538 000 voličů, odpůrci referenda o EU se předem bojí, že dopadne jako to britské či jiná výše uvedená. A proč se tak bojí? Protože už Charles de Gaulle předpověděl, že to takto koncipované EU fungovat nebude? (Zdroj: https://youtu.be/id0MBWiSyuc).

Snad jen připomínku, že referendum už 1804 vyhlásil Napoleon Bonaparte a vůbec se nebál, že lidé jsou hloupí a neinformovaní a Francie jich realizovala mnoho a mnoho dalších. Ve Švýcarsku je to nástroj běžně užívaný a nikdo o čtyřech národech Švýcarské konfederace nepíše, že se jedná o fašisty a zločince. To jen čeští ubozí novináři takto své spoluobčany častují.

 

Zestátnění České televize (ČT)

Návrh SPD se zdá být nelogický, když ČT je státní a její základ je dán zákonem č. 483/1991 Sb. Ale realita je jiná. Českou televizi si doslova zprivatizovala skupina šibalů a také je to na obrazovce vidět. Stejné tváře a stejné předem povolené názory a ideologie. Od normalizační obrazovky se to příliš neřeší. Hovoří-li Okamura o znovu zestátnění, pak se nejedná o politický omyl, ale o reakci na současný stav. ČT je sice veřejná instituce, ale je zcela nekontrolovatelná a nesmí ji kontrolovat ani NKÚ. Obdobně tomu bylo na Slovensku, a proto bylo financování jejich veřejnoprávní televize vyřešeno tak, že ta instituce je financovaná zákonem daným procentem z HDP. Představy SPD proto nejsou ničím „protistátním“, ale není divu, že se zapouzdření šibalové ČT čílí. V Květnu 2016 Miloš Zeman řekl: „…Česká televize by neměla být veřejnoprávní, ale státní institucí, že by koncesionáři neměli platit 135 korun měsíčně za její provoz, že by tento provoz měl být hrazený ze státního rozpočtu“. (Zdrop: 1url.cz/ptSoH).

 

Také je tedy Zeman fašista a zločinec? Ale prosím… tohle by si čeští žurnalisté měli ze slovníku opravdu vymazat.

Přímá volba starostů, hetmanů, primátorů

Kdybychom měli tuto přímou volbu, nikdy by nemohla primátorka Krnáčová v Praze vládnou a cit: „..s Karlem Březinou z ČSSD a dělat přesně ty korupční věci, proti kterým vystupují.“ (Zdroj: 1url.cz/3tSoq).

První opřímá volba izraelského premiéra se uskutečnila už v roce 1996, žádný fašismus ani zlo v tom nikdo nespatřoval a nespatřuje.

Přímou volbu starostů provádí tyto státy: Itálie, Portugalsko, Řecko, Kypr, Slovinsko, Slovensko, Polsko, Rumunsko, Bulharsko, Ukrajina, Makedonie, Albánie. (12 zemí) Kombinaci přímé a nepřímé provádějí dále Velká Británie (o způsobu volby rozhodují občané v referendu), Německo, Rakousko (dle spolkové země), Norsko, Maďarsko (přímo obce do 10 000 obyvatel) a Rusko. (6 zemí). (Zdroj: Analýza zavedení přímé volby starostů MV ČR).

 

Návrhy SPD tedy mají do jakéhokoliv extrémismu velmi daleko. To jen čeští presstituti pokračují v ohlupování občanů těmi nejhoršími totalitními prostředky: Lží a pomluvou.

Piráti

 

Převzato z dostupných infomací na netu: „Pirátské strany v jednotlivých zemích, včetně těch Českých, zastřešuje a koordinuje Internacionála pirátských stran, která vznikla v dubnu 2010 v Bruselu. Jedná se o levicovou internacionální organizací podobnou Socialistické / Komunistické internacionále. Prezidentem Pirátské internacionály je muslim Guillaume Saouli a viceprezidentkou je Bailey Lamonová – levicová aktivistka, která se hlásí k anarchismu, antifašismu a socialismu. Existuje i společná Evropská Pirátská strana, která sdružuje Piráty z jednotlivých zemích a koordinuje jejich aktivity. Čeští Piráti mají v této straně také své zástupce. Už ze své podstaty jsou Piráti další Pátou kolonou v naší zemi – dirigování a koordinování nadnárodními neomarxistickými strukturami. Vítači, islamofily a multi-kulti fanatiky se to v Pirátské straně jen hemží. Samozřejmě to před volbami nedávají příliš hlasitě najevo, aby neodradili voliče. Piráti se účastnili řady proislámských a vítacích demonstrací. po boku Zelených na Olomoucké demonstrací proti odpůrcům Islamizace, Piráti uspořádali před volbami sérii koncertů a předvolebních mítinků, na kterých vystupují ty samé tváře, které byly v čele demonstrací. Zdrogovaný muzikant Jiří „Messenjah“ vystupoval na vítací demonstrací. Jan Vrobel byl jedním z lídrů pro imigračních demonstrací. Oba teď pracují pro Piráty. Začíná to tedy nehezky, co jsme si zvolili to máme, ale pozor to už tady jednou bylo...

Pavel Chrastina

In Czech election, yes means no to European Union slavery

Anderej Babis is not your run of the mill politician. He promises to drain the political swamp, thinks government should be run like a business, is disdained by elitists and is suspected of shady deals. And, oh, yes, he’s a billionaire.

No, not Trump. His name is Andrej Babis and by this time next week, he will probably be the prime minister of the Czech Republic, which holds elections this weekend.

This is another chance for Europeans to tell the European Union to stop trying to run their lives. It happened earlier this month in Austria, where 31-year-old Sebastian Kurz led his right-of-center party to victory, and in Germany, where an anti-immigrant party posted a surprisingly strong second-place showing. If Czech voters do what the polls predict, they will join Poland and Hungary in electing a leader who opposes the E.U.’s encroachment on the rights of its member states.

As in those countries, increasing numbers of citizens are tired of being told what to do by Brussels. They don’t want to adopt the euro, preferring their currency, the koruna. They don’t want to take in more immigrants from the Middle East and Africa, as Germany’s iron-willed chancellor Angela Merkel has mandated for the past two years. Merkel got her comeuppance in her country’s national elections, where her Christian Democrats came in first but garnered far fewer votes than it did in 2013.

The Czech Republic, which spent decades decaying behind the Soviet-era Iron Curtain, flourished in its early years of political independence. But the worldwide economic meltdown in 2008 convinced Czechs that their traditional parties were corrupt and too willing to take orders from the E.U.

Like President Trump, Babis is a wealthy businessman, and he has earned his share of detractors. He has been indicted on criminal charges of misusing European Union funds during his time as finance minister. His tax returns are also under intense scrutiny. So far, those flaws have not cut into his popularity, according to recent opinion polls. 

There is no surer sign that Babis and his Ano (it means ‘yes’ in Czech) party are gathering steam than a New York Times headline calling him “a new threat to European unity.” Memo to Times: Europe is a continent, not a country. It’s made up of nations representing very different cultures, traditions and histories. Babis thinks serving his own country is more important than building a united Europe. It’s a message that is moving across the continent with surprising speed.

John Moody, Fox News

Klára Samková

Navrhuje zavřít všechny mešity a muslimské náboženské spolky. „Všechny a teď,“ píše rázně s tím, že by zakázala také propagaci islámu, a to prý jakoukoliv, přímou i nepřímou. Vyjádřila se i k halal potravinám. Označení halal potravin by také zakázala. „Ano, tak je to jednoduché,“ píše a dodává, že by zakázala i halal porážky.

A obrací se také k poslancům. „Poslanci: Změnit zákon o zbraních tak, aby ženám bylo dostupnější získat zbrojní pas na revolver. Ne, těch milion blbostí, které jsou uměle nacpané do znalostních požadavků na zbrojní průkaz, ty fakt není nutné ovládat. Mají jen za úkol lidi od získání zbrojního průkazu odradit, nikoliv zajistit kvalifikované zacházení se zbraněmi,“ pokračuje a vzkazuje: „ Zapomeňte na jakékoliv odzbrojování národa.“

„Možná by stálo za to, aby naše policie místo šrotování bavoráků prošla po Václavském náměstí a začala aktivně zjišťovat, proč to tam večer vypadá jako v bordelu nějaké pseudoorientální despocie, a co tam ty týpky exotických zjevů pohledávají,“ přeje si Klára Samková s tím, že by bylo dobré zjistit, na základě čeho se zdržují v ČR.

UTAJOVANÁ HROZBA

Také já mám za sebou zkušenost uprchlíka. Uprchl jsem z bývalého československého marxistického ráje. Jenže v té době byli uprchlíci ještě většinou slušní lidé. Žádní vrazi, žádní násilníci, žádní náboženští pomatenci, žádní notoričtí asociálové. Drtivá většina chtěla co nejdříve pracovat, naučit se jazyk a splynout s lidmi hostitelských zemí. Ale o tom jsem už jednou psal. Dnes chci napsat o něčem jiném. Jako mnozí jiní jsem prošel uprchlickým centrem v Traiskirchen, kousek na jih od Vídně v Dolním Rakousku. Sejmuli mi otisky všech prstů, odevzdal jsem cestovní pas, a těšil se na brzké pohovory na australském velvyslanectví. Mezi těmi dvěma pohovory jsme prošli důkladnou lékařskou prohlídkou včetně rentgenu plic. Bylo nás tam asi deset Čechů a několik Slováků, a všichni jsme to považovali za samozřejmost. Bylo mi naprosto jasné, že kdybych měl něco nakažlivého, anebo byl náhodou tzv. bacilonosičem, do Austrálie bych se nikdy nedostal. Podobné to bylo i později ve Spojených státech, když jsem, už jako Australan, žádal o povolení k delšímu pobytu. Otisky prstů již nebyly třeba, ale lékařská prohlídka ano. Také tohle jsem považoval za naprosto samozřejmé. Otázka tedy zní: proč úřady zjevně nedělaly a nedělají kontrolu zdravotního stavu statisíců muslimů, kteří přicházejí každým rokem do Evropy, ať už z Asie či Afriky? Je to záměr těch, kteří je sem už nejméně tři roky otevřeně zvou? Lékaři dobře vědí o celé řadě nebezpečných chorob, proti kterým jsou například afričtí domorodci imunní, ale organismus Evropana a mnohdy ani evropská medicína si s nimi neumí poradit. A znovu se ptám, patří i tohle k záměrům německé kancléřky a celého současného vedení EU? Všichni snadno pochopíme, že taková „latentní“ zbraň dokáže časem napáchat možná větší škody, než tisícovky neregistrovaných jihádistů, rozptýlených mezi imigranty. Mikrob či virus nepotřebuje propašovat žádnou výzbroj, pracuje dlouho a skrytě, těžko ho můžete chytit, zavřít a postavit před soud. Pracuje jako časovaná bomba. Masivní vlna „divoké“ imigrace, kdy úřady téměř vůbec nekontrolovaly ani identitu, ani doklady tzv. uprchlíků, natož aby zjišťovaly jejich zdravotní stav, přináší všem Evropanům vedle terorismu a sociálních problémů ještě další obrovské nebezpečí. Nejde o žádný planý poplach, protože jen za poslední tři roky se počet těchto „nových příchozích“ odhaduje na více než dva miliony. Rád bych viděl nějaká statistická čísla o jejich zdravotním stavu, pokud vůbec existují. Je také možné, že o nich příslušná ministerstva evropských zemí už něco vědí, ale záměrně si tuto informaci nechávají pro sebe. Zřejmě abychom se nevyděsili. Což vyvolává další naléhavou otázku: kdo si tímto způsobem přeje zdecimovat příští generaci domácí evropské populace a proč? Často se hovoří o tom, že řada českých lékařů i zdravotních sester odešla pracovat do zahraničí. Někdy chtěli získat další zkušenosti, šlo jim o odborný růst. Jindy zase jen o vyšší plat. Na jejich práci se však náhle něco změnilo. Během posledních dvou let jsem četl už řadu zpráv od českých zdravotníků o zoufalých zkušenostech s muslimskými imigranty

v německých nemocnicích. K tomu všemu mohu připočíst i jednu obsáhlou výpověď českého chirurga pracujícího ve Velké Británii. Všechny tyto články se objevily na našich sociálních sítích a byly alarmující. Ti z vás, kdo je také četli, mi to potvrdí. Snad by bylo na místě z nich citovat. Ale mohli byste nad tím jen mávnout rukou a pomyslet si, co je nám do zahraničí. Jenže primář Pavel Lebeda, bývalý senátor a bývalý viceprezident Českého červeného kříže, popisuje situaci u nás. Z jeho obsáhlého rozhovoru pro Parlamentní listy, zveřejněného už 27. ledna tohoto roku, vyjímám: „Nejčastější nemoci objevené u migrantů v našich zařízeních jsou: HIV+, TBC, syfilis, salmonelóza, enterobakterióza, svrab, zavšivení, hepatitida A. Málo četné, i když závažné nemoci neuvádím. Když k chorobám přiřadíme zemi původu migrantů, nejčastěji se opakuje: Pákistán, Afghánistán, Sýrie, subsaharská Afrika…“ V jiném místě rozhovoru říká: „Udělení azylu je vůči společnosti zodpovědný akt a zdravotní hledisko by mělo mít v tomto procesu právo veta… vyloučit rozšíření infekčního onemocnění by mělo být nepřekročitelnou podmínkou.“ Konec citace. Co dodat? Za prvé. Je z toho všeho zřejmé, že u nás je dnes rozhodně více muslimských „uprchlíků“, než jen těch dvanáct, do omrzení deklarovaných vládou. Ony se totiž blíží volby. Za druhé a zásadně. Žalovat český stát za neplnění tzv. imigračních kvót u Evropského soudu je neuvěřitelná drzost a projev sílícího diktátu unijního vedení. Musíme vzít v úvahu, že toto vedení selhalo ve svých základních povinnostech vůči svým občanům hned dvakrát. Nezajistilo jejich bezpečnost především tím, že dodnes nedokázalo dostatečně ochránit vnější hranici unie. Nepřímo tím dodnes napomáhá sílícímu islámskému terorismu uvnitř unie. Také proto musí dnešní vedení unie dříve nebo později přijmout svůj díl zodpovědnosti za dosavadní i budoucí stovky nevinných obětí. Pojďme dále. Volným otevřením dveří asijským a africkým imigrantům nedokázala unie zajistit ochranu svých občanů před importem exotických chorob, z nichž některé jsou neléčitelné a smrtící. Zde se počet nevinných obětí teprve ukáže a není vyloučeno, že jich bude nakonec o mnoho více, než obětí samotného terorismu. Na tohle všechno bychom měli myslet, až půjdeme volit. A zdá se mi, že nastávající volby budou natolik zásadní, že bychom k nim měli přijít všichni. Nepůjde totiž jen o to, zda se budeme mít po volbách lépe, než se máme dnes. Půjde o to, zda jako národ vůbec přežijeme. A zda přežijeme ve zdraví.

Váš Pavel Chrastina